[KAVE=Lee Tae-rim, novinář] JTBC drama 'Oslňující' začíná od prvního záběru neobyčejně. Babička Kim Hye-ja (Kim Hye-ja), která trpí demencí, říká své vnučce Hye-ji (Han Ji-min): "Je mi dvacet pět let," a čas se okamžitě vrací z roku 2019 do 70. let. Jako bychom procházeli černou dírou z 'Interstellar', jsme vtahováni do světa vzpomínek babičky. Ne však vesmírnou lodí, ale časovým zkreslením demence.
Na tomto místě se setkáváme s dvacetipětiletou Kim Hye-ja (Han Ji-min v dvojí roli). V malebné vesnici 70. let začíná běžný novomanželský život s mladým mužem Nam Woo-chelem (Nam Joo-hyuk). Není to klišé "chudý, ale šťastný", které často vidíme v televizních dramatech. Ve skutečnosti je opravdu chudá, musí se obávat o jídlo, manžel selhává v podnikání a tchyně ji kritizuje. Není to nostalgická ulička z 'Odpověz 1988', ale spíše těžký život z 'Mezinárodního trhu'.
Ale Hye-ja se nezhroutí. I když se manžel vrátí domů opilý po neúspěšném podnikání, i když tchyně říká: "Nemůžeš porodit syna?", ona se statečně drží. Někdy se živí prodejem v obchodě, jindy šitím, nebo otevře restauraci v jednopokojovém bytě, aby uživila rodinu. Manžel Woo-cheol se na svou ženu dívá s pocitem viny, ale přináší další podnikatelský nápad a říká: "Tentokrát je to jiné." Pokud by Gatsby z 'Velkého Gatsbyho' usiloval o minulou Daisy, Woo-cheol běží celý život za úspěchem v budoucnosti.
Jak čas plyne, pár má děti, které rostou a chodí do školy, a rodina se pomalu rozrůstá. 70. léta se mění na 80. léta a 80. léta na 90. léta. Hye-jina tvář se vrásní a Woo-cheolovy vlasy šednou. Ale drama nezabalí tento tok času do historických událostí jako 'Forrest Gump'. Místo toho měří čas osobními milníky, jako je "den, kdy dcera poprvé udělala krůček", "den, kdy syn byl přijat na univerzitu", "den, kdy se narodil vnuk".
Pak, v určitém okamžiku, se obraz vrací zpět do roku 2019. Babička Hye-ja má stále vážnější příznaky demence a nedokáže rozpoznat tváře své rodiny. Vnučka Hye-ji prozkoumává vzpomínky babičky a objevuje její mladé já, o kterém nevěděla. A uvědomuje si, že tato stará žena, která sedí před ní, byla kdysi ve stejném věku jako ona, milovala, nenáviděla, snila a zažívala zklamání. Stejně jako hlavní postava z 'Midnight in Paris', která cestuje do minulosti a získává osvícení, Hye-ji také znovu vidí přítomnost skrze minulost své babičky.
Struktura dramatu se střídá mezi současností babičky trpící demencí a jejími vzpomínkami z minulosti. Po scéně, kdy se babička ptá: "Kde je Woo-cheol?", následuje scéna, kde mladá Hye-ja a Woo-cheol mají své první rande. Po scéně, kdy babička říká: "Kdo jsi?" při pohledu na tvář vnučky, následuje scéna, kde mladá Hye-ja drží svou novorozenou dceru a usmívá se. Tento střih není jen jednoduchým flashbackem, ale vizualizací zmatku času, který zažívá pacient s demencí. Zatímco 'Memento' vyjádřilo krátkodobou ztrátu paměti v obráceném střihu, 'Oslňující' vyjadřuje demenci jako náhodné přehrávání času.
Cesta do vzpomínek babičky
Umělecká hodnota 'Oslňujícího' vyniká především v přístupu k "běžnému životu". V tomto dramatu nejsou žádní dědicové velkých korporací, géniové lékaři ani tajní agenti. Hye-ja a Woo-cheol jsou prostě obyčejný pár. Nejsou ani velice úspěšní, ani zcela neúspěšní. Někdy jsou šťastní, často mají těžkosti a většinou prostě žijí. Zatímco 'Parazit' ukázal extrémy tříd, 'Oslňující' vypráví příběh lidí, kteří strávili celý život někde uprostřed.
Ale tato obyčejnost vytváří ještě univerzálnější rezonanci. Většina rodičů a prarodičů diváků žila právě takový život. I když nedosáhli velkých snů, vychovali děti a viděli vnoučata. Trvalo jim celý život, než si pořídili dům, ale i tak se na svátky sešla celá rodina. Na rozdíl od Sebastiana a Mii z 'La La Land', kteří si musí vybrat mezi snem a láskou, nemohli se vzdát ani snu, ani lásky, ani obživy, ani rodiny, a tak se snažili žít se vším tímto.
Herečka Kim Hye-ja dává této obyčejnosti důstojnost. Babička Hye-ja, kterou hraje, není tak hrdá jako starší postavy z 'Dear My Friends', ani tak veselá jako Oh Mal-soon z 'Podivné ženy'. Jen stárne, trpí a ztrácí paměť. Je jí líto, že je zátěží pro rodinu, ale zároveň je zklamaná. Potřebuje pomoc i při chůzi na toaletu, rozlije jídlo při jídle a zapomíná jména svých synů. Tato krutá realita činí drama ještě bolestivějším.
Dvojí role Han Ji-min je dalším pilířem tohoto dramatu. Dvacetipětiletá mladá Hye-ja není tak plná energie jako dvacátníci z 'Mladé generace'. Už je vdaná, má obavy o obživu a musí se dívat na tchyni. Ale stále má sny, ambice a hrdost. Han Ji-min tuto složitou vrstvu ztvárňuje jemně. Když se stejná herečka střídá s Kim Hye-ja v roli babičky, diváci přirozeně cítí tok času, kdy "ta mladá žena se stává tou babičkou".
Nam Joo-hyuk jako Woo-cheol se vymyká stereotypu "nekompetentního manžela". I když neustále selhává v podnikání, zároveň svou ženu upřímně miluje. Cítí se provinile, že nemůže vydělat peníze, ale nemůže se vzdát svých snů. Narodil se v patriarchální době, ale nepovažuje oběti své ženy za samozřejmost. Tato složitá postava není "zločinec" ani "hrdina", ale prostě "člověk". Stejně jako naši otcové a dědové.
Okamžik, kdy jste ztratili sami sebe, přináší kouzlo
Drama je také upřímné v tom, jak se zabývá demencí. Nezabalí to romanticky jako 'Hlava v oblacích'. Demence není krásná. Pacienti trpí a rodiny také. Láska sama o sobě to nevyřeší. Ekonomické břemeno, fyzická únava a emocionální vyčerpání jsou všechny realisticky zobrazeny. Zatímco 'Still Alice' intelektuálně zkoumalo vnitřní svět pacientů s počáteční demencí, 'Oslňující' emocionálně zachycuje realitu rodin pečujících o pacienty s pokročilou demencí.
Když sledujete 'Oslňující', uvědomíte si, že ten starý člověk, který sedí před vámi a kárá vás, byl kdysi ve stejném věku jako vy a měl stejné obavy a sny. A také přijmete, že jednou zestárnete, ztratíte paměť a stanete se zátěží pro někoho. To není útěcha, ale probuzení. Stejně jako Cooper v 'Interstellar' pochopil podstatu času v dceřině pokoji, my si uvědomujeme krutost a hodnotu času ve vzpomínkách babičky.
Toto drama také posílá silnou zprávu těm, kteří nyní žijí ve dvaceti nebo třiceti letech a přemýšlejí: "Je můj život v pořádku?" Hye-jin život není úspěšný. Ale také není neúspěšný. Je to prostě život, který byl prožit. Neříká, že "pokud nesplníte své sny, nemá to smysl" jako 'Whiplash' nebo 'La La Land'. Místo toho říká: "I když nesplníte své sny, život pokračuje." A šeptá, že i v tomto "pokračujícím životě" jsou zářivé okamžiky, že existují oslnivě krásné scény. Tento láskyplný pohled na obyčejnost utěšuje nás všechny, kteří dnes žijeme obyčejně.
