Svět nyní věnuje pozornost korejské 'únavě'. Za zářivými neonovými nápisy K-popu a dynamickými narativy K-dramat se tiše, ale obrovsky vaří jedna emoce, a to 'vyhoření (Burnout)'. Když britský 『The Economist』 oznámil, že "znižte hlasitost K-popu a zaměřte se na K-uzdravení", nehlásili pouze trendy korejských bestsellerů. Byli svědky kolektivní apatie, kterou zažívá korejská společnost na frontě moderního kapitalismu, a podivné literární reakce, které z toho vyvstávají.
Dosavadní romány 'K-uzdravení', které se odehrávají v obchodech, knihkupectvích a prádelnách, nabízejí čtenářům 'krátkou pauzu' prostřednictvím teplého útěchy a skromné solidarity, zatímco Jeon Je-jin a Kim Yuna přesouvají místo této pauzy do 'podzemí' a 'vnitřní hloubky'. Jejich svět není jen jednoduchou útěchou. Je to kruté kopání pro přežití a archeologická práce, která sbírá trosky pravdy na rozpadlé důvěře. Na základě románu Jeon Je-jin 『Podzemní evakuace』 a sbírky povídek Kim Yuna 『Pravda, které lze věřit』 zkoumá, jak se patologický jev 'únava' v korejské společnosti přetváří na literární hodnotu a proč tyto texty vyvolávají nevyhnutelnou rezonanci u globálních čtenářů.
Pro pochopení moderní korejské literatury je nezbytné použít čočku 'společnosti vyhoření (The Burnout Society)', jak ji diagnostikoval německý filozof Han Byung-chul. 21. století je společností výkonu, kde dominují pozitivní afirmace "Můžu (Can)". Zde se jednotlivci nestávají oběťmi vykořisťování druhými, ale stávají se jak pachateli, tak oběťmi vlastního vykořisťování. Postavy v románech Jeon Je-jin a Kim Yuna jsou uprchlíci, kteří unikli z vězení tohoto 'můžu'. Prohlašují, že "chtějí ležet a nic neslyšet", přerušují sociální spojení a izolují se. To není porážka, ale nejradikálnější a pasivní odpor k obnovení toho, co Han Byung-chul nazval "reflexivním zastavením". Západní čtenáři vidí v izolaci a únavě postav korejské literatury odraz své vlastní budoucnosti či přítomnosti. Velké nakladatelství jako Penguin Random House posílají korejské literatuře láskyplné pozvání, což není jen exotismus, ale sdílení současné bolesti (Synchronized Suffering).
Jeon Je-jin, která debutovala v soutěži nových autorů korejského deníku Korea Times v roce 2019, ukazuje jedinečnou schopnost "skokem z bídnosti reality do gramatiky fantazie". Jeho styl, který od debutu ostře zachytil krizi samostatně výdělečně činných a bezvýchodnost mladé generace, používá chladný humor, který proniká do čtenářovy duše, aniž by přeháněl emoce. Pro Jeon Je-jin je fantazie zvětšovacím sklem, které ukazuje realitu jasněji, nikoli únikem. Jeho první román 『Podzemní evakuace』 začíná, když mladý 'Seon-woo' hledá 'Gorani obchod' hluboko v horách.
'Gorani', které se objevuje v názvu a pozadí, je v korejské společnosti symbolickým bytím. Je to ohrožený druh, ale v Koreji je tak běžný, že je považován za škodlivý a je synonymem pro silniční úrazy. Jeon Je-jin používá tento 'Gorani' jako přední obraz, aby namaloval autoportrét mladé generace, která nemá ochranu a je odsouzena k úmrtí na silnici. 'Gorani obchod', který Seon-woo navštíví, je shromaždištěm přebytečných lidí, kteří byli odraženi z dálnice společnosti. Hosté 'hotelového systému' v podzemí obchodu dostávají místo postele výměnou za peníze, ale místo toho dostávají čelovku a vojenskou lopatu, aby si sami vykopali své pokoje.
V hotelu se scházejí zranění lidé, jako jsou alkoholici a neúspěšní podnikatelé, a vytvářejí 'volnou solidaritu', aniž by si vzájemně zasahovali do života. Jeon Je-jin tímto způsobem zpochybňuje podstatu vztahů, po kterých moderní lidé touží. Chceme být zcela izolováni, ale zároveň toužíme, aby někdo byl nablízku. Poslední věta "Pojďme alespoň zůstat v kontaktu" ukazuje, že úplné přerušení je nemožné a co je minimální záchranné lano, které si zranění lidé mohou navzájem poskytnout.
Pokud Jeon Je-jin analyzuje společnost prostřednictvím prostoru, Kim Yuna se dívá na jemné trhliny v lidské duši pod mikroskopem. První sbírka povídek Kim Yuna, která debutovala v roce 2020, 『Pravda, které lze věřit』, paradoxně reprezentuje nejistotu moderní společnosti už v názvu. Žijeme v době, kdy přijímáme pravdu selektivně, pouze 'do té míry, že jí můžeme věřit'. Postavy Kim Yuna nejsou zlé. Čím těžší je život, tím více si lžou a snaží se přežít. Autorka klidně zachycuje okamžik, kdy se malé lži postav zhroutí a odhalí 'tvář pravdy'.
Nedávno úspěšné korejské romány na globálním trhu nabízejí 'bezpečný prostor' a 'snadná řešení' v rámci 'cozy healing', zatímco díla Jeon Je-jin a Kim Yuna představují 'temné uzdravení (Dark Healing)' nebo 'realistickou literaturu o vyhoření'.
Rozdíl v prostoru: Místo slunného knihkupectví se odehrává v vlhkých a temných podzemních jeskyních nebo v rozpadlém světě.
Způsob řešení: Místo kouzelného uzdravení ukazuje proces, jak se tváří v tvář bolesti a tiše ji snášet.
Zážitky čtenářů: Místo okamžité útěchy zanechává dlouhý dojem a reflexi po zavření knihy.
Angloamerický knižní trh již cítí potenciál této 'temné' korejské literatury. Editorka Penguin Random House Jane Lawson uvedla, že "korejské romány se staly náhlým velkým trendem". Romány Jeon Je-jin a Kim Yuna cílí na globální čtenářskou základnu, která není spokojena s existujícími uzdravujícími romány, ale hledá hlubší literární úspěchy a kritický pohled na společnost. 'K-vyhoření' se nyní stalo univerzálním lidským stavem (Human Condition) a řešení korejských autorů k tomu poskytuje platného filozofického průvodce pro čtenáře po celém světě.
Jeon Je-jin 『Podzemní evakuace』 a Kim Yuna 『Pravda, které lze věřit』 se ptají: "Kam teď utíkáte?" a "Je vaše podoba, kterou potkáte na konci útěku, pravdivá?" Tito dva autoři jsou znamením nové zralosti, které korejská literatura dosáhla. Nezpívají o naději bez rozmyslu. Místo toho důkladně prozkoumávají dno zoufalství a nabízejí útěchu, kterou lze najít pouze na tomto dně, jako malé oblázky.
Jeon Je-jin dává odvahu prodávat 'vlastní jeskyni'. Tato jeskyně není odpojením od světa, ale minimální obranou pro ochranu sebe sama.
Kim Yuna dává sílu snášet 'neúplnou pravdu'. I když není dokonalá, i když je trochu zbabělá, je to úleva, která přichází z uznání, že to je lidské.
Pro moderní lidi, kteří jako 'Gorani' riskují na silnici, budou tyto romány 'odpočinkovým místem' a 'podzemním bunkrem', kde si mohou na chvíli odpočinout a nabrat dech. Nyní se korejská literatura stěhuje pod zem. Aby z nejhlubšího místa vytáhla nejuniverzálnější světlo.
