Vedle pole, kde neustále prší, se policisté a obyvatelé vesnice mísí. Film 'Vzpomínky na vraždu' režiséra Bong Joon-ho začíná právě v tomto blátivém prostředí. Zatímco hollywoodské thrillery jako 'Zodiac' nebo 'Se7en' začínají v temnotě města, 'Vzpomínky na vraždu' začínají pod slunečním světlem na venkově v Koreji, ale na místě pokrytém nezmizitelným blátem.
Venkovský detektiv Park Du-man (Song Kang-ho) se setkává s prvním tělem na místě činu, které vypadá jako trh, kde si děti hrají a diváci se procházejí. To by bylo pro vědecký tým z 'CSI' nebo 'Criminal Minds' šokující. Tělo ženy je brutálně zohaveno a odhozeno na poli, zatímco detektivové bezstarostně šlapou po stopách na poli. Místo vědeckého vyšetřování je venkovský detektiv plný sebevědomí, že chytí vraha pomocí 'intuice', 'pohledů' a 'místních drbů'. Hlavní postavou v tomto venkovském světě je právě Park Du-man.
Park Du-man k svědkům křičí, aby místo hypnózy 'profilera' 'dívali se pořádně', a místo důkazů se zaměřuje na kopání a násilí na osobě, kterou označil za vraha. Pro něj je vyšetřování spíše 'talentem vybírat si lidi, kteří se chovají nevhodně', než logickým profilováním jako v 'Mindhunter'. Je to podivná směsice komedie a tragédie, jako by inspektor Clouseau z 'Růžové pantery' řešil skutečný vražedný případ.
Po jeho boku je kolega detektiv Jo Yong-gu (Kim Roe-ha), který vykonává ještě primitivnější násilí. Mučení a nátlak na falešné přiznání jsou běžnými metodami, které používají. Pokud jsou scény mučení z 'Bourneovy série' filmovým přeháněním, policejní násilí ve 'Vzpomínkách na vraždu' je tak realistické, že je to ještě více nepříjemné. Přesto se považují za 'stranu spravedlnosti'. Až do doby, kdy dojde k sérii vražd v malé zemědělské vesnici, nebylo důvod pochybovat o jejich víře.
Ale v deštivých dnech se začínají objevovat případy brutálních vražd žen, což mění atmosféru. V noci, kdy z rádia hraje určitá píseň, zmizí žena v červeném oblečení a následující den je bez výjimky nalezeno tělo. Stejně jako šifrované dopisy ze 'Zodiaca', tento vzor je podpisem vraha. Případ se stále více odhaluje a vesnice se ponořuje do strachu, jako v 'Salemských čarodějnických procesech'.
Nadřízení vyvíjejí tlak a média se posmívají neschopné policii, jako by hodnotila film v 'Empire'. V tomto chaosu se objevuje Seo Tae-yoon (Kim Sang-kyung), který byl vyslán ze Soulu. Jeho vyšetřovací metody jsou naprosto opačné než u Park Du-mana. Uzavírá místo činu páskou a klade důraz na hypotézy, logiku a analýzu dat. Když se 'racionalita' ze Soulu a 'intuice' z venkova setkávají pod jednou střechou, napětí uvnitř vyšetřovacího týmu pomalu roste.
Du-man a Tae-yoon se zpočátku navzájem důkladně nedůvěřují. Pro Du-mana je Tae-yoon 'městský detektiv, který se jen tváří, že je chytrý', jako Sheldon z 'Teorie velkého třesku', a pro Tae-yoon je Du-man 'venkovský detektiv, který bije lidi bez důkazů', jako člen zombie potlačujícího týmu z 'Walking Dead'. Ale sériové vraždy nedávají oběma prostor na to, aby si udrželi svou hrdost.
Těla se stále objevují a podezřelí, kteří se zdají být pravděpodobní, neustále získávají alibi, nebo zůstávají pouze mentálně narušené osoby, jako Raymond z 'Rain Mana', což způsobuje, že případ klouže pryč. V tomto procesu se odhaluje policejní násilí a neschopnost, stejně jako atmosféra doby. Tmavé silnice, kde ani pouliční lampy nestačí, železniční tratě procházející mezi továrnami a kultura doprovázení žen domů se stává přežitkovou strategií, zaplňují obrazovku. Zatímco New York z 'Taxikáře' byl městem zločinu, Hwasong z 'Vzpomínek na vraždu' je venkov, kde bezpečnost zmizela.
Jak pokračují sériové vraždy, nervozita uvnitř policie se blíží k výbuchu. Du-man se stále více snaží věřit ve svůj jediný zbraň, 'intuici, kterou lze poznat jen podle obličeje', zatímco Tae-yoon se snaží udržet chladnou hlavu, ale před rozporuplnými důkazy a vyšetřováním, které se stále více odchyluje, se objevují trhliny. Vypadá to, jako by všechny postavy ve filmu zápasily v obrovské mlze, jako černá díra z 'Interstellaru'.
Diváci mají pocit, že někdo je vrah, ale v další scéně vidí, jak se alibi hroutí, a znovu se dostávají do zmatku. Není to jako jasný zvrat v 'Obvyklých podezřelých' a není to ani morální dilema, které se dostává na hranici, jako v 'Zajatcích'. Vyšetřování se zdá být stále více cyklické, ale uvnitř tohoto kruhu jsou vždy hrůzostrašně odhozená těla obětí.
Film se ve druhé polovině zaměřuje na vnitřní proměnu dvou detektivů, Park Du-mana a Seo Tae-yoon. Zatímco se zpočátku navzájem posmívají, postupně se dostávají do stavu, kdy si říkají: "Možná je to opravdu on." Jako Batman z 'Temného rytíře' pronásleduje Jokera, i oni pronásledují neviditelného vraha. Důkazy chybí a vědecké vyšetřování je brzděno limity doby, a tento prázdný prostor je vyplněn emocemi a násilím obou mužů.
Když se konečně setkávají s 'jedním' z vrahů, film naplno vyvolává veškeré napětí, které vybudoval. Ale 'Vzpomínky na vraždu' neslibují uspokojivé rozuzlení jako 'Dirty Harry' nebo dokonalou spravedlnost jako 'Mlčení jehňátek'. Co znamená závěr a poslední pohled, zůstává otázkou, kterou si diváci musí po opuštění kina promyslet. Ten poslední pohled se zapíše do paměti stejně jako pohled Roy Battyho z 'Blade Runnera', který ukázal před svou smrtí.
Na základě skutečných událostí a s přidáním 'Bongtail' k dokončení jídla
Umělecká hodnota 'Vzpomínek na vraždu' spočívá v tom, že se opírá o skutečné události, ale zároveň se neustále ptá na otázky, které přesahují tuto realitu. V pozdních 80. letech, těžké téma skutečných sériových vražd v Hwasongu, Bong Joon-ho přetváří na 'historické drama a lidské drama', nikoli na pouhou reprodukci nebo stimulující thriller, jako David Fincher v 'Zodiac'.
Prostředí venkovského Hwasongu ve filmu je samo o sobě obrazem zadních uliček moderní korejské historie. V období vojenské diktatury, kdy se vítr demokracie ještě zcela neprojevil, policie, nedostatečné chápání lidských práv a vyšetřovací praktiky, a společenská atmosféra, která byla necitlivá k problémům sexuálního násilí a bezpečnosti žen, se přirozeně mísí. Zatímco 'Mad Men' zachytily genderovou diskriminaci v Americe 60. let, 'Vzpomínky na vraždu' zachycují necitlivost k bezpečnosti žen v Koreji 80. let. Film místo přímé kritiky těchto prvků ukazuje vzduch té doby a ponechává divákovi možnost posoudit.
Síla režie se projevuje v detailech. Scény jako deštivé pole, kouř vycházející z komínů továren a pocit úzkosti, který se mísí mezi žáky základní školy na školním výletě, nejsou jen pozadím, ale mechanismem pro regulaci emocionálního tónu. Nastavení, že každou noc, kdy dojde k události, prší, je žánrově symbolické jako trvalý déšť v 'Blade Runnerovi' a v reálném světě funguje jako prvek, který smývá důkazy.
Scény, kdy detektivové prohledávají místo činu, se zdají být beznadějným úsilím o sledování 'pravdy, která se již vymazává'. Jako Sisyfos, který tlačí kámen nahoru, detektivové pronásledují mizící důkazy. Tento časoprostor nezůstává pouze 'starým příběhem' pro současné diváky. Připomíná stín korejské společnosti, který stále existuje. Zatímco 'Parazit' se zabýval současnými třídními problémy, 'Vzpomínky na vraždu' se zabývají problémy systémů z minulosti. A tato minulost je stále aktuální.
Herecké výkony jsou srovnatelné s 'Daniel Day-Lewis'. Park Du-man, kterého hraje Song Kang-ho, na začátku vyvolává smích jako neschopný a nedbalý venkovský detektiv, podobně jako inspektor Clouseau z 'Růžové pantery', ale s postupem času nese váhu tragédie, kterou jeho neschopnost způsobuje. Jeho pohledy se na začátku a na konci filmu zcela liší.
Pohledy na začátku, které jsou uvolněné, se na konci mění na hlubokou propast strachu, viny, hněvu a beznaděje. Stejně jako Travis Bickle z 'Taxikáře' se Park Du-man také propadá do šílenství. Seo Tae-yoon, kterého hraje Kim Sang-kyung, se objevuje jako vzor 'chladné racionality' ze Soulu, ale nakonec je pohlcen událostmi. Pokud Benedict Cumberbatch v 'Sherlockovi' pozoruje události bez emocí, Seo Tae-yoon Kim Sang-kyunga nakonec exploduje, když potlačuje své emoce.
Když se tvář, která potlačovala emoce, v jednom okamžiku roztrhne neúnosným hněvem, diváci si uvědomují, že tento film není jen obyčejným detektivním dramatem. Přítomnost vedlejších postav je také silná. Násilnost detektiva Jo Yong-gu a jeho vlastní loajalita, nervózní výrazy podezřelých, vyvolávají 'tvář této doby' po celém filmu.
Jedním z důvodů, proč je tento film populární, je to, že dokáže skvěle vyvážit mezi žánrovou zábavou a mrazivostí nevyřešeného případu. Scény, které vyvolávají smích, komediální krajiny jako 'Brooklyn Nine-Nine' v venkovské policejní stanici a venkovské dialogy jsou vhodně umístěny, což divákům dává prostor na oddech.
Ale ten smích netrvá dlouho. Následující těla a příběhy obětí, a neustálé vyšetřování mění smích diváků na vinu. Tento rytmus vytváří jedinečnou atmosféru 'Vzpomínek na vraždu'. Podivný pocit, že se smějete, ale pak máte pocit, že vám vysychá hrdlo. Zatímco 'Jojo Rabbit' mísí komedii a tragédii, 'Vzpomínky na vraždu' mísí slapstick a hrůzu.
Dalším důležitým bodem je, že film nenabízí 'odpovědi'. Neříká, kdo je vrah, zda byla volba policie správná, nebo co nám tento případ zanechal. Poslední scéna, jako spinning top v 'Inception', zanechává divákům otázky. Místo toho klade otázky každému divákovi.
"Opravdu jsme jiní než ta doba?", "Nenecháváme nyní, jiným způsobem, něčí tragédii bez povšimnutí?" Takové otázky dělají z filmu něco, co se dá opakovaně sledovat, aniž by se nudilo, jako 'Občan Kane'. V závislosti na čase a věku diváka se mění scény a emoce, na které se soustředí.
Hrozivé, ale poněkud hořké
Pokud hledáte dobře udělané detektivní thrillery jako 'Zodiac', 'Se7en' nebo 'Mlčení jehňátek', 'Vzpomínky na vraždu' by měly být téměř na seznamu povinného sledování. Nejenže se jedná o zábavu při hádání, kdo je vrah, ale také ochutnáte lidské postavy a atmosféru doby, která se odhaluje během vyšetřování. Proces pohledu na mezery mezi kousky skládačky bude zajímavější než samotné skládání skládačky.
Také pro ty, kteří chtějí nahlédnout do minulosti korejské společnosti z trochu jiného úhlu, je tento film silně doporučován. Ne jako v učebnicích historie nebo dokumentech jako 'Co to je', ale čelíte vzpomínkám na 'životní historii', které se realizují v venkovské policejní stanici, na polích a v uličkách. A možná objevíte opakující se strukturální problémy, které stále existují. Problémy s policejním a soudním systémem, bezpečnost žen, způsob zpravodajství, které film zmiňuje, jsou širší a hlubší, než byste si mysleli.
Nakonec, pokud máte zájem o bezmoc a posedlost lidských bytostí, jako v 'Zápasník' nebo 'Whiplash', 'Vzpomínky na vraždu' zůstanou dlouho v paměti. Po zhlédnutí tohoto filmu je pravděpodobné, že poslední slova a pohled Park Du-mana zůstanou v hlavě.
Ten pohled je zaměřen nejen na vraha nevyřešeného případu, ale možná i na nás mimo plátno. Tato film se neúprosně, ale vytrvale ptá: "Co jsme tehdy dělali a co děláme nyní?" Pro ty, kteří by se chtěli postavit tváří v tvář takovým otázkám, 'Vzpomínky na vraždu' zůstávají stále relevantní a budou i nadále vyvolávány. I když byl v roce 2019 skutečný vrah dopaden, otázky, které film klade, stále čekají na odpovědi.
