Pod nočním nebem, v levné hospodě, kde se mísí vůně krve a alkoholu. V okamžiku, kdy obsluhuje hosty, si Jeong So-i vzpomene, že je muž, který bude jednou nazýván ‚Kwangma‘ a zabarví svět krví. Když se na něj náhle valí vzpomínky z minulosti, čas, který prožil, i čas, který ho čeká, se zkresluje. Naver webnovel od Yu Jin-seonga ‚Kwangma Hoi Gwi‘ začíná právě v tomto bodě. Co může udělat šílenec, který převrátil svět, když se vrátí do doby před svým šílenstvím? A může se tentokrát snažit, aby se znovu nezbláznil, nebo tentokrát způsobí, že svět se zblázní? Tato otázka prostupuje celým dílem.
Jeong So-i byl už v prvním životě bytostí, které se svět bál. Měl neporovnatelnou sílu, nepředvídatelnou šílenost a nespočet bezmenných, kteří padli pod jeho mečem. Ale na konci tohoto šíleného života získal něco, co bylo spíše prázdnotou než vítězstvím. Čím více otřásl světem, tím více se rozpadl uvnitř. Když se probudí, v ruce nedrží krvavý meč, ale stůl s alkoholem a láhev. Vrátil se do doby, kdy ještě nebyl plně zapojen do světa bojových umění, do doby, kdy pracoval v malé hospodě. Když se monstrum, které se pohybovalo pouze na základě surové touhy a nenávisti, znovu dostane do těla blízkého normálnímu, začíná dílo s podivně hořkým humorem a druhým životem.
Neobvyklé ‚převrácení‘
Ale ‚normální každodenní život‘ netrvá dlouho. Samotný prostor hospody je již hluboce spojen s okrajem světa bojových umění. Většina hostů, kteří přicházejí na pití, jsou postavy z tohoto světa. Žáci známých škol, zabijáci operující ve stínu, a mistři, jejichž příslušnost není jasná. Jeong So-i, i když se stará o jejich záležitosti, čte dechem a energií svých protivníků pomocí smyslů, které si vybudoval v prvním životě. Scény, kdy se pouze podle způsobu mluvy, chůze a způsobu pití dá odhadnout, jakou sílu mají, se opakují, a čtenář se dívá na svět bojových umění očima ‚někoho, kdo už jednou zešílel‘.
Pohled na tento svět je také zajímavý. Není to doba, kdy je systém škol a sekt již dokončen, jak jsme zvyklí vidět v bojových románech, ale doba chaosu před tím. Každá síla je stále zamotaná, aniž by měla jména nebo formy, a hranice mezi magií a spravedlností není tak jasná jako nyní. Jeong So-i se znovu ocitá v tomto přechodném období. S budoucím směrem, který zná pouze ten, kdo prožil celý život, se proplétá mezi silami a postavami, které se teprve začínají formovat. V tomto procesu čtenář sleduje, jak se chystá položit základy pro ‚standardizovanou historii‘.
Hlavní konflikt začíná vnitřním bojem Jeong So-i. V prvním životě byl ovlivněn šílenstvím a zabil mnoho lidí, a nakonec se sám zhroutil. Po návratu žije s těmito vzpomínkami. Může se proto stát ještě krutějším, nebo se naopak snažit změnit. Ve skutečnosti je stále ostrý a krutý, ale když vidí ty, kteří mají zkreslené úmysly, už je nemůže zabíjet tak lehce jako dříve. Ty, které by v minulosti bezmyšlenkovitě zabil, nyní pozoruje zblízka. I když ví, že by ho mohli kdykoli zradit, zaplétá se do jejich životů a vytváří vztahy.
Nepřítel z minulého života je v tomto životě ‚bratr‘?
Dynamika postav je také jedinečná. Kolem Jeong So-i se shromažďují podivní mistři z magické sekty, problematičtí géniové z různých škol a mistři, kteří žili v ústraní a dívali se pouze na hory a vody. Většina z nich byla v prvním životě s Jeong So-i spojena nějakým nešťastným způsobem, nebo to byli lidé, kteří mu prošli kolem bez jména. V tomto životě se s těmito postavami znovu setkává. Místo toho, aby vytáhl meč jako dříve, se je snaží vést novým směrem. ‚Tři katastrofy‘, které jednou zanechají velké jméno v historii, se také objevují v této naraci. Když se tři pohromy, které otřásají světem, poprvé objeví, příběh se stává obrovským zlomem, který mění tvar světa, nikoli jen osobní pokání. Kde se tento zlom nakonec sejde, je mnohem vzrušující číst až do konce.
Jak se příběh dostává do druhé poloviny, boj Jeong So-i přesahuje jednoduchou konfrontaci. Postupně se setkává s volbami, které učinil v minulosti, a s atmosférou a strukturou doby, která tyto volby vytvořila. Nevidí své šílenství jako pouhou ‚šílenou povahu‘. Uvědomění, že šílenství může být výsledkem toho, jak svět lidi tlačí, je v pozadí. Proto v druhém životě, i když zabíjí nepřátele, naslouchá příběhům těch, kteří se stali jeho nepřáteli, a někdy je zachraňuje a přitahuje k sobě. Proces, kdy se problematické postavy shromáždí a vytvoří sílu, která změní historii budoucích generací, je v žánru bojových umění vzácným dlouhodobým plánem.
Neuvěřitelný talent, který postavy činí přesvědčivými
Největší síla ‚Kwangma Hoi Gwi‘ nespočívá pouze v tom, že přináší rámec příběhu o návratu. Kombinuje již nespočetněkrát spotřebovaný prvek návratu s postavou ‚šílence‘ a posouvá ho do zcela jiného odstínu. Zatímco většina protagonistů příběhů o návratu se blíží chladným stratégům, kteří bez váhání počítají efektivitu a zisk, Jeong So-i je v podstatě opak. Ví víc než kdokoli jiný a už jednou dosáhl vrcholu světa, ale stále je snadno ovlivnitelný emocemi, vybuchuje vzteky a dělá podivné věci. A přesto, podivně, tato improvizace se stává obrovskou silou, která hýbe světem.
Tato improvizace se spojuje s jedinečným stylem Yu Jin-seonga a vytváří přesvědčivost ‚šílenství‘. Jeong So-iho monology jsou často chaotické a neuspořádané. V jedné větě se rozčílí, v další mluví o prázdnotě a pak se zamýšlí nad menu v restauraci. Dialogy a vnitřní monology, které téměř doslovně přenášejí tok vědomí, se neustále objevují, ale problém je, že tyto rozptýlené myšlenkové útržky se časem přirozeně shromažďují do jednoho narativního toku. V počátku se zdály jako podivné vtipy, ale v druhé polovině, když se spojí s minulostí postavy, získávají nový význam, a čtenář si uvědomí, že jazyk ‚šílence‘ je ve skutečnosti postaven na pečlivém plánování.
Světová konstrukce je také poměrně ambiciózní i mezi korejskými webovými romány o bojových uměních. Toto dílo se nezaměřuje pouze na zaznamenávání událostí určité doby, ale spíše ukazuje příběh původu nastavení, které bude v budoucnu spotřebováno jako ‚samozřejmá premisa‘ v jiných dílech. Zatímco klišé jako ‚školy a sekty‘, ‚bitvy mezi magií a spravedlností‘ se již ustálily, zobrazuje proces, kdy se volby a náhody někoho spojí a stanou se jednou ‚konstantou‘. Místo, kde se postavy a jejich okolí cítí jako důsledek motýlího efektu, který zanechal Jeong So-i, je kouzlem tohoto díla. Čím více je čtenář obeznámen s klišé v bojových románech, tím více se směje a tím hlouběji se ztotožňuje.
Popis bojů je také trochu jiný. Zatímco mnoho webových bojových románů ukazuje bojovou sílu pomocí stupňů a čísel, jako je ‚rychlost – vnitřní síla – meč‘, ‚Kwangma Hoi Gwi‘ téměř nepoužívá takové kvantifikované pořadí. Kdo je silnější, se neukazuje podle doby tréninku nebo názvu úrovně, ale přirozeně se odhaluje prostřednictvím energie a psychologické války v dané scéně. Když Jeong So-i vytáhne meč, už se nahromadilo mnoho slov, výrazů a změn atmosféry, takže když skutečně dojde k boji, je jasně cítit převaha postavy i s několika řádky popisu. Díky tomu se boj čte spíše jako prodloužení emocí a narativu než jako technický popis.
To však neznamená, že dílo vždy udržuje dokonalou rovnováhu. Vzhledem k tomu, že je to poměrně dlouhé dílo, v druhé polovině se měřítko rozšiřuje, zatímco příběhy vedlejších postav, které byly pečlivě budovány v první polovině, se stávají poněkud rozmazanými. Postavy, které mají své vlastní rány a touhy, zanechávají silný dojem na začátku, ale v poslední velké scéně se zdají ustupovat do pozadí. Struktura, která se soustředí na hlavní postavu a ‚tři katastrofy‘, je přesvědčivá, ale zanechává pocit, že několik postav, do kterých čtenář investoval, nedostává dostatečné uzavření.
Další překážkou je obeznámenost s žánrovou gramatikou. Toto dílo není příliš přívětivé pro nováčky v bojových románech. Předpokládá, že čtenář sdílí určitou míru terminologie a citlivosti, které se opakovaně objevují v korejských webových románech o bojových uměních, jako jsou ‚školy a sekty‘, ‚magie‘ a ‚bitvy mezi magií a spravedlností‘. Proto, pokud je čtenář poprvé v kontaktu s tímto žánrem, může mu trvat nějakou dobu, než pochopí, proč se svět takto točí a proč lidé přijímají tyto hodnoty jako samozřejmost. Naopak, čtenáři, kteří již přečetli několik webových románů o bojových uměních, zažijí silný pocit uspokojení jen tím, že uvidí, jak se symboly, které byly používány jako ‚premisy‘ v předchozích dílech, rodí jeden po druhém.
I přesto, že ‚Kwangma Hoi Gwi‘ zůstává v paměti mnoha čtenářů po dlouhou dobu, je to nakonec díky lidskému kouzlu postav. Hlavní postava, samozřejmě, ale i ti, kteří se s ním setkávají jako spojenci, a dokonce i postavy, které se objevují jen na chvíli, mají své vlastní příběhy a touhy. Někteří se shromažďují kolem šíleného muže, aby přežili, jiní, aby se odpustili, a někteří prostě proto, že to vypadá zábavně. Proces, kdy se smějí, bojují, zrazují a usmiřují, vytváří dostatečně přesvědčivou lidskou skupinu, i když se zbavíme žánrových ozdob. Takže skutečná zábava tohoto příběhu nespočívá v cestě k tomu stát se ‚nejlepším na světě‘, ale v pozorování procesu, jak se jednou šílený člověk znovu postaví mezi lidi.
Tato novela se silně dotýká každého, kdo si někdy vzpomněl na ‚sen, který vzdal jako by utíkal‘. Ať už jde o studium, sport nebo každodenní život, pokud máte vzpomínku na to, že jste někde pustili ruku, aniž byste to dotáhli do konce, scény, kdy se Jeong So-i setkává s minulostí, se vám nebudou zdát jako cizí. Znovu se vrátí a udělá stejnou volbu, nebo se vydá trochu jinou cestou? Když se s touto otázkou procházíte stránkami, najednou zjistíte, že se pokoušíte o malou smíření se svou minulostí.
Pokud jste někdo, kdo se snadno unaví z vztahů a světa, můžete najít podivnou útěchu v ‚šíleném humoru‘ tohoto díla. Když na chvíli odložíte příliš vážný pohled na svět a sledujete postavy, které se snaží přežít, i když mají v srdci svá trápení, zažijete větší osvobození, než byste čekali. Budete se smát, ale také se v některých větách zamyslíte a několikrát se vám v boji rozpláčou oči. Pokud jste čtenář, který by rád prošel těmito emocionálními zvraty, ‚Kwangma Hoi Gwi‘ vám jistě zůstane v paměti jako nezapomenutelný čtenářský zážitek.
