Na břehu řeky vedle železniční trati se rozkládají kempingové židle. Přátelé z klubu se po dvaceti letech znovu setkávají, aby si zavzpomínali na staré časy. Když se sklenice s alkoholem předávají a staré hity začínají hrát, do skupiny vchází muž v potrhaném obleku, zakolísavě. Kim Young-ho (Seol Kyung-gu). Přátelé, kteří kdysi společně mačkali spoušť fotoaparátu, ho poznávají. Ale teď vypadá jako vizualizace slova 'život se rozpadá na kusy'. Najednou se prodere mezi lidmi a skočí na železniční trať. Z dálky se blíží světlo reflektorů, zatímco Young-ho křičí k nebi.
Křik, houkání a ohlušující zvuk ocelového monstra, které se blíží. Film 'Peppermint Candy' začíná v takovéto kritické situaci jednoho muže a poté provádí odvážný pokus, který je v historii filmu vzácný. Otáčí kola času zpět.
Místo, kde projel vlak, se čas vrací o tři roky zpět. Na jaře 1996 se objevuje obraz Young-ho, který se snaží přežít jako obchodník v malé firmě. Opakuje rutinu dojíždění do práce a zpět, ale jeho oči vypadají jako vyhaslé zářivky. Jeho vztah s manželkou je v podstatě u konce a bez váhání obtěžuje zaměstnankyni obchodního partnera alkoholem. Když se na firemní akci ozve vulgární výrok, jeho přehnaný hněv nutí ostatní, aby si dávali pozor. Tento Young-ho je definován jako člověk, jehož emoce jsou mimo kontrolu. Divák se přirozeně ptá: 'Byl tento člověk od narození monstrem?'
Znovu se ozývá zvuk vlaku a čas se posouvá do podzimu 1994. Je to doba, kdy celou zemi ovládla spekulace s nemovitostmi. Young-ho si vydělává trochu peněz a před přáteli se předvádí, ale jeho hlas je podivně prázdný. Když se obchodní transakce zkomplikují a dojde ke konfliktu s obchodním partnerem, stává se ještě ostřejším a agresivnějším člověkem. Ještě se úplně nezhroutil, ale uvnitř už má praskliny, které se rozšiřují všude. Klíčové je, odkud tyto praskliny začaly.
V roce 1987, i když už se zbavil uniformy, je policista Kim Young-ho stále uprostřed systému státního násilí. V roce, kdy se ulice hemžily výkřiky po demokracii, se setkává s aktivisty studenty v místnosti pro výslech jako vyšetřovatel. Stoupá na stůl, aby se na ně podíval shora, a mezi kolegy, kteří používají mučení a bití jako vyšetřovací manuál, se Young-ho stává nejvíce 'poctivým' agresorem. Zářící kovová trubka pod světlem zářivky, kapky krve na hřbetu ruky, tvář obviněného svázaná. Tyto scény ukazují, jak 'vzornou moc' byl. Ale i když sedí doma s manželkou, nakonec se neodváží promluvit. Místo toho se jeho emocionální jazyk stává tichým a výbušným, s náhlým hněvem.
Čas se opět vrací zpět. Na jaře 1984, mladý policista Young-ho, který právě dostal odznak. Tento plachý a nesmělý mladík je zpočátku zaskočen hrubými metodami svých starších kolegů. Ale rychle se učí, že aby přežil v této organizaci, musí se přizpůsobit. Pokud odmítne násilí, stává se cílem. V kultuře organizace, kde se mísí příkazy a tlak na výkon, se Young-ho stává 'dobrým policistou'. Od té doby se odpojuje od svých emocí, aby se stal strojem, který vykonává pouze příkazy.
Ale kořeny této tragédie se znovu odhalují s dalším zvukem vlaku. V květnu 1980, Young-ho, nasazený v cizím městě jako voják. Uprostřed chaosu, kdy se střetává s demonstranty, neúmyslně stiskne spoušť a zasáhne život dívky. Tento okamžik se mu vryje do paměti jako nezapomenutelná jizva. Vzduch vonící po mátových bonbonech, smíchaný s krví, slzami a slunečním světlem, se v jeho vzpomínkách zpevňuje. Po tomto incidentu se už nikdy nemůže vrátit k 'předchozímu Young-ho'.
Cílová stanice filmu, čas konečně dosahuje jara 1979. Young-ho, student třetího ročníku střední školy, který není vojákem, policistou ani zaměstnancem, drží fotoaparát na břehu řeky. Je to den výletu fotokroužku. Dívka v bílé sukni, Yoon Soon-im (Moon So-ri), se na něj plachým úsměvem dívá. Young-ho mu awkwardly podává fotoaparát a Soon-im mu z kapsy vytahuje mátový bonbón a dává mu ho do ruky. V ten okamžik se mezi nimi otevírá nekonečná možnost. Ale divák už ví, že tento chlapec je nakonec odsouzen k tomu, aby na železniční trati vykřikl: "Chci se vrátit zpět". Film se neúnavně dívá na tuto propast. Detaily konce zůstanou divákovi, aby si je ověřil sám. Důležité je, že tento obrácený čas vytváří váhu, kterou nosíme v srdci.
Čas minulosti, který podporoval váš život
Tento film je rozdělen do sedmi kapitol, které se vracejí od roku 1999 do roku 1979. Každá kapitola nese poetický název jako 'Jaro, cesta domů' a přechází na signál zvuku přijíždějícího vlaku. Díky této struktuře máme možnost sledovat pád jednoho člověka v časovém sledu, místo abychom se setkali s úplně zničeným výsledkem a poté zpětně sledovali jeho příčiny jako vyšetřovatel. Jako když v kriminálním dramatu nejprve vidíme místo činu a poté se vracíme k CCTV, zjišťujeme, proč se Young-ho stal tak podlým a násilnickým člověkem a v jakém okamžiku překročil nevratnou hranici.
Jak se čas vrací zpět, tón obrazu se jemně rozjasňuje a výrazy postav se stávají stále měkčími. Young-ho z konce 90. let je rozpadlý zaměstnanec, rozvedený muž a neúspěšný spekulant, který je neustále prosycený frustrací a únavou. Young-ho z 80. let je součástí státního násilného aparátu. Ale Young-ho z roku 1979 má průhledný pohled a jeho úsměv je neobratný. Režisér Lee Chang-dong tímto stupňovitým uspořádáním nezjednodušuje lidskou podstatu. Zdůrazňuje, že kdokoli byl kdysi někým, koho měl rád, a snil o fotografování, tím, že umístí nejhroznější scénu hned vedle nejkrásnější scény. Jako krutá pohádka.
Postava Young-ho je jednou osobou, ale zároveň alegorií dvaceti let moderní historie Koreje. Jeho trajektorie od mládí v roce 1979 přes vojenskou vládu v roce 1980, policii v roce 1987 až po zaměstnance v neoliberalistickém systému 90. let přesně koresponduje s kolektivním traumatem, kterým korejská společnost prošla. Young-ho je obětí doby, ale také agresorem. Jako vojenský a vyšetřovatel ničil životy druhých a vzpomínky na toto násilí nakonec ničí jeho samotného. Film se této dvojznačnosti nevyhýbá a dívá se jí přímo do očí. Neomezuje se pouze na odsouzení morálky 'špatného jednotlivce', ale postaví před soud také systém a dobu, které takové jednotlivce masově produkují.
Název 'Peppermint Candy' tak ještě ostřeji bodá do srdce. Mátový bonbón je malý bílý cukr, který Yoon Soon-im dala Young-ho, a je vůní první lásky a viny, kterou si Young-ho nese po celý život. Stejně jako chladný a sladký pocit máty, tato vzpomínka mu způsobuje bolest v srdci a neustále vyvolává nevratnou minulost. V průběhu filmu se mátový bonbón občas objevuje bez povšimnutí, ale pro diváka funguje jako jakýsi červený alarm. Je to signál, že se brzy objeví další nevratná volba.
Majstrovské dílo 'mistra' Lee Chang-donga
Režie kombinuje chladný realismus Lee Chang-donga s jemnými symboly. Místo toho, aby postavy táhl dlouhými záběry, ukazuje jen tolik, kolik je potřeba, a poté je ostře vystřihne. Obzvlášť v scénách výslechu, vojenského náklaďáku a na železniční trati kamera téměř bez pohybu uzamyká postavy. Hustota beznaděje a násilí, bez možnosti útěchy, se vryje do divákovy sítnice. Naopak v scénách fotografování na břehu řeky nebo na setkání klubu se využívá flexibilního pohybu kamery a přirozeného světla, aby se oživila atmosféra mládí. I na stejném místě se v různých časových obdobích nanáší jemně odlišné světlo a zvuk, což divákovi umožňuje cítit texturu času celým tělem.
Herecký výkon Seol Kyung-gu je klíčovým prvkem, který dělá z tohoto filmu klenot korejské kinematografie. Jak herec přechází od rozpadlého muže ve čtyřiceti letech k mladému muži ve dvaceti, přesvědčuje nás svou váhou těla, hlasu a pohledu, nikoli pomocí make-upu nebo speciálních efektů. Young-ho z roku 1999 má spadlá ramena a těžké kroky, a v jeho slovech je cítit rezignace. Když bije studenta v místnosti pro výslech, už nevidí člověka. Naopak Young-ho z roku 1979 má nesmělou řeč a nedokáže se podívat do očí osobě, kterou má rád. Je to spektrum, které je těžké uvěřit, že je to stejný herec. Vypadá to, jako by tři různí herci hráli v relaci. Yoon Soon-im, kterou hraje Moon So-ri, nemá mnoho scén, ale je zdrojem chladné lyriky, která obklopuje celý film. Její úsměv a chvějící se hlas se divákovi vryjí do paměti jako první láska.
Politické a sociální otázky, které film klade, jsou jasné. Násilí, které vykonávají vojenské síly, policie, nadřízení a kolegové, je vždy zabalené do pláště 'příkazu' a 'práce'. Young-ho měl možnost volby v každém okamžiku, ale zároveň byl tím, kdo nevybral. Když stojí na stole a dívá se na obviněného shora, když drží zbraň v náklaďáku, když je táhnut na schůzku s nadřízeným a musí se usmívat neznámým způsobem, postupně se vzdává sám sebe. Film ukazuje, že součet tohoto nahromaděného vzdání se nakonec exploduje v křiku na železniční trati, a to prostřednictvím struktury obráceného času.
Důvod, proč je toto dílo milováno po desítky let, je ten, že i v tragédii nezanechává pouze jednoduchou prázdnotu. Samozřejmě, že je to daleko od 'šťastného konce'. Ale mládí na břehu řeky, které dosáhne na konci, klade divákovi podivnou otázku. Kdyby se tento mladík narodil v jiné době, nebo kdyby mohl učinit jinou volbu, změnil by se jeho život? Film nenabízí snadnou odpověď. Místo toho nutí každého diváka, aby se zamyslel nad dobou a volbami, které učinil. V tomto procesu se objevují otázky jako 'Nemám v sobě malého Young-ho?' nebo 'Jaký bych byl, kdybych si v té křižovatce vybral jinou cestu?'.
Pokud chcete vidět pravdu skrytou pod srdcem
Pro diváky zvyklé na lehkou zábavu a rychlý spád může být 'Peppermint Candy' zpočátku poněkud obtížné. Není to struktura, kde se události stávají a následně se vysvětlují, ale spíše ukazuje již zničený výsledek a poté pomalu analyzuje příčiny, což vyžaduje soustředění. Ale pokud chcete být svědky toho, jak jeden člověk padá spolu s dobou, co ztrácí a co nakonec nedokáže pustit, je tento film vzácný.
Pro ty, kteří chtějí cítit moderní korejskou historii 80. a 90. let nejen prostřednictvím novinových klipů nebo učebnic, ale také emocionálně, je toto dílo silným zážitkem. Slova jako vojenské síly, demonstranti, mučírna a firemní akce ožívají jako vzpomínky jednoho člověka, nikoli jako abstraktní pojmy. I pro generaci, která tuto dobu nezažila, poskytuje klíč k pochopení, proč byla generace rodičů tak pevná, ale zároveň někde prasklá.
Pokud máte rádi hluboké ponoření do emocionálních linií postav, bude pro vás obtížné vstát z místa i po závěrečných titulcích. Sluneční světlo na břehu řeky, prach na železniční trati a vůně mátových bonbónů zůstanou dlouho v paměti. 'Peppermint Candy' nakonec říká toto: Každý měl někdy touhu vykřiknout "Chci se vrátit zpět". Ale pokud existuje film, který dává příležitost znovu se zamyslet nad svým životem a dobou předtím, než skutečně vyjdete na železniční trať, je to právě toto dílo.
